Napsal: Václav Rezk z Holešova
Snění.
Miláčku je to horoskopem nebo osudem.
Myslím na Tebe, dobrou pohodu lásko,
něžné pohlazení, moře polibků
a kouzelné chvíle s tebou.
Na první pohled
Zdravím, nechci Tě rušit v tvé bohulibé činnosti,
ale stále něco hledám.
Když ne brýle, tak teď chleba.
Včerejší nebo i ten starší. Pohlazení a pusu.
Toužení
Dnešní letní sluníčko už zašlo za lesy,
má milá přemilená, drahá Aničko, kde že jsi?
Kdeže je Tvá hebká něžná kůžička,
koho těší ta Tvá milá červená líčka.
Koho těší Tvůj tak vysoký a intenzivní hlásek,
který vzbudí a zmrtvých vstane každý chlápek.
Už vím, to si Tě k sobě zavolal Kmotr,
aby Tě těžkou prací zchromil ten „lotr“!
Rande
Připadám si občas jako Adam v tom zemském ráji,
když se procházím s Tebou po Podzámeckém
háji.
To boží zvířectvo tu žije v pohodě a v pokoře,
spolu v překrásné kroměřížské zámecké oboře.
Satan i nám jablíčko sváru přichystává,
i když se mi důvod lkaní nepozdává.
Těším se na to zítřejší sluníčko,
až přijdeš za mnou má Aničko.
Vyznání
Dobrý večer Aničko.
Jsi moje sluníčko,
jsi moje nebe,
Ty víš,miláčku,
že miluju jen Tebe!
Láska a líbání, to patří k sobě.
Má láska jediná patří jen Tobě.
Zamilování
Aničko, jsi člověk ten,
co hlídá mou radost jen.
Jsi můj anděl, který hlídá můj splín.
Jsi má naděje a já nevím co s tím…
Miluji Tě!
Ranní rozloučení
Zářivé jiskrné hvězdičky na nebi hlubokém nás doprovázely. Svítá,
sluníčko vychází do krásného pozdně ledního dne a já myslím na Tebe má milá.
Srnčí parůžky
Na hlavě nemám parohy
a přesto nemohu na nohy.
Upadly mi na zem,
jsem z toho zděšen,
že srnčí parůžečky
jsou zdrojem řechtačky.
Milování
Dnešní ráno opět tady,
za oknem bubeník déšť,
a já se těším na Tvoje vnady,
srdce se mi rozbuší též.
Prožitek extáze a výbuch,
jak je to hezký ví jen Bůh.
Čtu si soukromé velmi intimní řádky,
které nikdo jiný než pisatel číst nemá.
Vyvolávají ve mě žárlivecké hádky
na toho, kdo o tom potuchy nemá.
Můj milý si zapsal v jedné těžké chvíli
vše co si myslí a hledal vhodné řešení
na problém, na to pod čím se tu těžce svíjí
ve slovech, co jsou pro jiné k nepřečtení.
A když to čtou, tak to správně nepochopí
tajemné a zapeklité jsou záhyby lidské duše
On na mě nežárlí a kyj do ruky neuchopí
to jen já naši lásku ničím žárlivosti vrše.
Napil jsem se kyselého vína,
k nějakému pití vůbec nebylo,
čí je to asi velká převeliká vina,
že co jen naznačím je nemilo.
Sluníčko zachází za kopečky
má milá přemilená Aničko,
proč mi hned dáváš kopačky
vždyť zítra vyjde opět sluníčko.
Že černě dnes vidíš všechno,
všude faleš a velký zmar,
je snad bolestí v těle dáno,
chce to víc věřit ve zdar!
www.rezk.cz